čtvrtek, 03 leden 2019 16:48

Vřelé poděkování :)

Napsal(a) Totzi
Ohodnotit tuto položku
(0 hlasů)

Tenhle článek jsem chtěl zveřejnit na Nový rok, ale nějak jsem na to zapomněl :-D Takže malé, vřelé poděkování s malým spožděním ... :)

 V průběhu svého života jsem již několikrát myslel, že má cesta životem je již pevně "nalajnována" a není důvod, proč by to mělo být jinak. Už si nepamatuji čím jsem chtěl být, když jsem byl malý (ale myslím si, že to nebyli takové ty klasiky jako popelář, kosmounaut atd.). Co vím ale určitě, že už jsem jako malý měl tendence podnikat :) Pamatuji si, jak jsme s dědou hráli prší o drobné a když jsem prohrál, tak mě ani tak neštvalo, že jsem prohrál, ale fakt, že jsem přišel o zisk :) Pamatuji si jak jsme s kamarádem sbírali zlámané palice na makovém poli, dostávali z nich maková zrna a ty pak prodávali rodičům a známým :)

Na základní a střední škole mě přepadla vášeň pro informatiku a tak se zdálo, že má další cesta je už jasná. Viděl jsem se v nějakém servise s PC nebo jako správce sítě. Připomínám, že to bylo ještě v době, kdy klasický "ajťák" byl divný maník, který většinou nevylézá ze své kopky :-D A pak ejhle. Přišla ekonomická krize, trh práce se naprosto změnil a o tom, že někdo zaměstná maturanta bez praxe a zkušeností (a objektivně řečeno víceméně i bez dovedností) jsem si mohl nechat jen zdát. Skonči jsem tedy zhruba na rok ve fabrice, kde jsem po různu ohýbal plechy, razil cosi na lisu a poté jsem "povýšil" na pájení obvodů do klimatizací i díky tomu, že majitel odhalil mou chabou znalost angličtiny :) Řekl jsem si, že to ale není to, co bych v životě chtěl. Ikdyž upřímně, tenkrát jsem neměl zdání co bych v životě chtěl :) 

A tak jsem se přihlásil na VŠ. A znovu se zdálo, že má budoucí cesta je jasná. Co by tak mohl dělat učitel informatiky dělat jiného, než učit informatiku že? Tak jsem šel učit informatiku. No, zkrátím to. Už neučím :-) Už asi potřetí se moje "jasně nalajnovaná" kariéra totálně otočila. Na VŠ jsem začal fotit. V navazujícím studiu jsem začal i fotit na zakázku.

A tím se tak trochu dostáváme do součastnosti a k tomu, co tu vlastně chci sdělit. Pracoval jsem ještě v eshopu, kde jsem získal nějaké ty zkušenosti s marketingem atd. Díky bohu za ně. A pak jsem se rozhodl jít na volnou nohu a dělat sám na sebe. Zahodit komfort toho, že vám každý měsíc přijde výplata na účet a máte jistotu toho, že i další měsíc budete mít co jíst a z čeho zaplatit nájem. A proč to?

Celou tu dobu, od flirtování s prací v IT, přes ohýbání plechů a pájení obvodů, přes učitelství až po práci v eshopu jsem cítil, že to nejsem já. Že mám vnitřní touhu dělat si věci po svém. Děda říkal, že je dycky lepší si to "pos-at" po svém a pak se z toho poučit. Navíc mám nepotlačitelné kreativní sklony. Pořád musím něco měnit, vylepšovat, zefektivňovat postupy a jak dělám něco stereotypně déle než měsíc, tak jsem nervózní. K tomu všemu jsem docela "úchylný" na různé grafy, statistiky, tabulky atd. A nikde jsem tomuhle nemohl dát volný průběh, tak, aby mi to dávalo smysl. Všude mě vázala nějaká firemní politika, nadřízení, školský zákon ...

A najednou? Totální volnost. Volnost v tvůrčí práci, volnost v administrativních postupech, volnost v uspořádání dne. Najednou si prostě můžu dělat věci po svém. A do toho všeho se můžu živit něčím tak úžasným, jako je fotografování a poznávání lidí během jednoho z nejemotivnějších dní v životě. Přijde mi úžasné, že si během tak unikátního dne, jako je svatba, pustíte do své blízkosti úplně cizího člověka a sdílíte s ním ty nejimtimnější okamžiky ve vašem životě. 

Ano, pro mě je každá svatba nesmírně stresující záležitost během které jsem pod obrovským tlakem a cítím bezmeznou zodpovědnost za to, že neudělám žádnou fatální chybu. Ale miluju to! Ty okamžiky, když ženich poprvé vidí svou nastávající manželku, když se otec pyšně dívá na svoji dceru, kterou "vypiplal" od malička a dnes jí musí předat jinému muži, když babičky a maninky pláčou během obřadu ... Za tyhle okamžiky všechen ten stres stojí. Stojí za to i nejistota toho, jestli budete mít příští měsíc z čeho zaplatit nájem, vědomí toho, že váš pracovní den má málokdy 8 hodin a že o proplacené dovolené si můžete nechat zdát. To tu ale rozebírat nechci, to je prostě daň za svobodu rozhodování spojená s podnikáním.

Důvod, proč tenhle článek, do kterého jsem se citově trochu zamotal a je o poznání delší, než jsem původně plánoval je ten, že chci opravdu ze srdce poděkovat všem vám, kteří si vážíte mojí práce, kteří jste ochotni zaplatit za moje služby, kteří si mě pustíte k tělu (někdy i doslova) a kteří sdílíte ty opravdu nejimtimnější okamžiky ve vašem životě s člověkem, kterého jste před půl rokem ještě ani neznali. Děkuji vám všem, kteří mi umožňujete žít můj sen, naplňovat všechny moje vnitřní touhy, které mě nutí něco tvořit. Opravdu ze srdce vám za to děkuji. Děkuji za důvěru. Bez vás bych byl jen zklamaný bývalý učitel, co by rád fotil svatby, ale nikdo ho nechce :)

 

Číst 195 krát Naposledy změněno pátek, 04 leden 2019 07:38

Free Joomla! template by L.THEME